Jednání v Kodani uvízla na mrtvém bodě, prezidentka složila funkci

Poslední hodiny v Kodani nevěští nic dobrého pro budoucí výsledek celého summitu. Už jenom pár hodin zbývá do závěrečného pátečního setkání hlav států, které má potvrdit společné úsilí 193 států bojovat s negativními dopady změny klimatu po roce 2012.

Již od včerejšího večera se však situace nevyvíjí dobře. Měly se schválit výstupy z obou hlavních pracovních skupin a následně se jich měli chopit ministři a dořešit klíčové otevřené politické problémy především v oblasti závazků na snižování emisí, financování a právní formy kodaňských výstupů. Došlo ovšem k tomu, že se státy na tomto výstupu dosavadní práce nedokázaly shodnout a pořádně zavařily dánskému předsednictví i předsedajícím obou pracovních skupin. První text se podařilo uzavřít o půlnoci a o druhém se začalo jednat až dnes ve čtyři ráno. Nakonec vyjednávače “zlomila únava“ a v půl sedmé ráno pustili text do dalšího kola. Tímto bych chtěl poděkovat všem členům českého týmu, kteří se tohoto vyjednávacího maratónu zúčastnili a zejména dvěma, kteří vydrželi až do ranního finiše.

Ve středu dopoledne se tedy všichni těšili na další posun po bezesné noci. Brzy však přišla ledová sprcha. Dánské předsednictví COP vyhodnotilo správně situaci jako kritickou a rozhodlo se změnit post hlavního tahouna procesu, kdy prezidentku a bývalou ministryni Connie Hedegaard nahradil dánský premiér Rasmusen. I přes tento krok musel okamžitě čelit ostrému ataku rozvojových zemí (G77) v čele s Čínou, Indií a Brazílií, které striktně odmítly dánský návrh a diskusi nad novými návrhy textů, které by reflektovaly předchozí vývoj vyjednávání v pracovních skupinách, ale zároveň řešily současnou neutěšenou situaci, kdy jsou dojednané texty plné závorek a různých protichůdných možností, které si jednotlivé skupiny pečlivě hlídají. Nakonec se preszdentovi COP Rasmusenovi podařilo ukončit bouřlivou debatu a zahájit část, která je určena vystoupením předsedů států, vlád a ministrů. Mezi vystupujícími je nahlášena celá řada zajímavých jmen, včetně presidenta Evropské komise Barrosa, kancléřky Merkelové, prezidenta Brazílie Luly a dalších. Za EU dnes vystoupil ministr životního prostředí předsedajícího Švédska Andreas Carlgren, jenž sklidil velký aplaus. Za ČR zítra ve večerních hodinách pronese projev ministr životního prostředí Jan Dusík. Jako perličku lze jistě zmínit dnešní plamenný půlhodinový projev venezuelského prezidenta Chaveze na téma, jak je potřeba zatočit s kapitalismem.

Nyní však zpět k realitě. Dánské předsednictví svolalo dnes na třináctou hodinu jednání k závěrečnému textu, které hodlalo i přes zásadní odpor G77 a Číny prosadit. Je půl osmé večer a stále sedíme a nic se neděje. Podle zákulisních zpráv se neustále zákulisně jedná a žhaví se telefony na těch nejvyšších místech. Nicméně se opět nic neděje a všichni čekají a čekají. Další vývoj se nikdo příliš neodvažuje odhadovat, ale snad k nám bude dnešní noc milosrdná a celou ji nestrávíme v jednacích prostorách Bella Centra.

Pavel Zámyslický, ředitel odboru změny klimatu MŽP

Přepis dnešního projevu ministra životního prostředí předsedajícího Švédska Andrease Carlgrena:

Memorandum
16 December 2009
Swedish Presidency CHECK AGAINST DELIVERY
of the European Union
STATEMENT BY SWEDEN ON BEHALF OF THE EUROPEAN UNION
AND ITS MEMBER STATES
Joint High-level segment of COP and CMP
December 16, 2009
Copenhagen
Mister President, distinguished delegates. Speaking on behalf of the
European Union and its Member States.
In my Swedish hometown, Stockholm, the first UN Conference on Human
Environment was held in 1972. At the conference India’s Prime Minister
Indira Gandhi raised the question: “Are not poverty and need the greatest
polluters?”
Mrs. Gandhi confronted the world with the fact that poverty is both major
cause and consequence of environmental degradation.
The world has come a long way since 1972, but we have not been able to
respond to that challenge. We can not tackle hunger, disease and poverty
unless we also provide people with a healthy ecosystem where economies
can grow. Hunger, disease and poverty will never be defeated in a world
where global warming goes above 2 degrees Celsius.
Science is clear -global greenhouse gas emissions have to peak and
decrease, promptly and decisively. This has to be done whilst lifting billions
of people out of poverty.
Let us answer Mrs. Gandhi’s question here in Copenhagen! Let our
Copenhagen Agreement be not just about restrictions and constrains -but
about sustainable development, green growth and possibilities!
The rich part of the world must take the lead. The developed countries are
responsible for the vast majority of the past emissions. At the same time, the
poorest people, who are the least to blame for the problems, are affected first
and worst.
The developing countries must be enabled to take a shortcut to a sustainable
and more equitable future in which development and emissions are
decoupled. This offers a unique opportunity to take a significant leap
forward to develop fossil-free economies that grow and flourish.
Let it be clear: the EU has come here to seal the deal! The Copenhagen
summit must be more than just another checkpoint along the road. The
breakthrough must happen here and now. Now is the time to give and take.
Now is the time to stretch our commitment. Now is the time to show our
courage to succeed. I turn to all of you and say: Let us not leave Copenhagen
before we have reached an agreement that is ambitious, global and
comprehensive.
First, the Copenhagen Agreement must be ambitious and enable us to stay
well below 2 degrees of warming. EU has already binding legislation in
place that will reduce emissions beyond 2020 and is prepared to reduce
emissions by up to 95 percent by 2050 compared to 1990. The EU calls on
other developed countries to make this objective part of our Copenhagen
Agreement!
The EU recognizes the action already taken by some developing countries.
But the world needs more. We will never succeed without important
contributions from the emerging economies, which must reduce emissions
significantly compared to business as usual.
There is no time to lose and all sources of emissions should be addressed.
We need decisive action on REDD. Deforestation rates should be halved by
2020 and net deforestation should cease by 2030. The EU also calls for the
Copenhagen Agreement to enable that fees collected from maritime
transport and aviation can be used to finance measures in developing
countries and particularly in the poorest countries. Such innovative
financing will be crucial.
We know the science is evolving. The agreement needs to include a review
clause that allows us to adjust the agreement in light of new scientific
findings.
Second, our Copenhagen Agreement needs to provide for a substantial
scaling up of financial support for developing countries. The incremental
cost for developing country adaptation and mitigation is in the order of 100
billion Euro (145 billion dollar) per annum by 2020. A system should be

established to provide long-term support to developing countries for
reducing emissions, adaptation, technology cooperation and transfer.
The EU is willing to contribute its fair share. In addition, the private sector
and carbon markets are central in the effort to raise capital.
Action can not wait until 2013. The EU is ready to commit to fast start
funding with at least 7.2 billion Euro (10.6 billion dollar) for the years 2010
to 2012. The EU calls on developed countries to announce their fast start
commitments and make them part of the agreement.
Third, the agreement needs to be global by encompassing all nations of the
world, comprehensive by covering all Bali building blocks and balanced by
being legally binding for all.
We fought hard to rescue the Kyoto protocol. We will do much better than
our Kyoto target. We want an agreement building on all essentials of the
Kyoto protocol. However, the Protocol alone cover less than a third of
global emissions and will not be enough to win the battle against climate
change. We must strive for an agreement that is comprehensive, more
ambitious, with broader participation and legally binding for all.
Here in Copenhagen we want the key decisions that will lock in the
substance of the agreement. A legally binding regime should follow as soon
as possible preferably within six months.
EU, representing roughly a tenth of global emissions, is ready to adopt the
target of 30 percent by 2020 in a global ambitious agreement. We use the
conditional 30 percent reduction as a lever to bring others with us to raised
ambitions. We will keep that pressure!
Here I turn to the United States and China. Together you are responsible for
half of the global greenhouse gas emissions. You have different
responsibilities and capabilities. From the United States we expect, as from
all developed counties, a legally binding economy-wide commitment to
reduce emissions. From China we expect binding actions. To both China
and USA I say: Your ability to reduce emissions will be absolutely crucial. It
is promising that you have come forward with your contributions in an
international context. However, the world needs more and we are confident
that you have the ability to deliver more. Let us be honest with each other:
Together your ambitions to limit emissions will make or break the world’s
efforts to keep global warming below 2 degrees Celsius. Therefore I turn to
you, as a friend and a committed partner, and I say: United States and China:
unleash your full potential and thereby the world’s efforts -make it possible
for the world to stay below 2 degrees!
Let this be the place to take the decisive step to tackle the climate challenge.
Let this be the time to steer towards a low-carbon growth and poverty
eradication. Let this be the hall where we agree! Let us be able to look each
other straight in the eyes and say: All in all, together we are citizens of this
incredibly beautiful planet and therefore we have to make this together.